Poddanství - robota - rok 1848

V dřívějších dobách sedlák, chalupník, podruh i čeleď byli majetkem vrchnosti. Sedlák se na gruntu nesměl zadlužit bez svolení vrchnosti, rovněž bez jejího svolení nesměl prodat dobytek, obilí aj. Bez svolení vrchnosti prostě nemohl žádný poddaný něco provést se “svým” statkem. Jestliže nemohl zaplatit všechny poplatky nebo chodit na robotu pro stáří nebo nemoc, byl prostě propuštěn a na jeho místo byl dosazen jiný! Vše tedy záviselo na vůli majitele nebo jeho úředníků. Poddaný se rovněž nesměl z gruntu vystěhovat, aby ten nezůstal pustý a aby neubylo pracovních sil.

Poddaní byli neustále hlídáni a jestliže zběhli, byli nelidsky stíháni a týráni. Byli prostě pánovým majetkem. Také prodej panství se rozuměl vždy i s poddanými.


Hakování v Krkonoších

Nejhůře bylo po Bílé Hoře na panstvích náležejících odrodilcům a vojákům, kteří neznali jazyk svých poddaných a tvrdě se snažili z panství získat co nejvíce peněz.

Nebylo divu, že nelidské zacházení občas podněcovalo vzpoury poddaných, které byly sice pokaždé krutě potlačeny, ale které přece někde znamenaly alespoň částečné zmírnění roboty.

Robotní povinnosti byly různé. Zhruba se jednalo o roboty dvorské, lesní, rybniční, dopravní, stavební, průmyslové (k zajištění chodu některých vrchnostenských podniků: pivovarů, cihelen, lomů, hamrů apod.) a konečně to byly služby a roboty v “domácnosti” feudála: při honech, posílky, strážní služby apod. Např. na panství rodu Smiřických v létech 1609 - 1618 vykazují zatížení usedlostí vlastnících potahy necelým jedním dnem ročně; u usedlostí, které neměly potah, byla povinnost pracovat v robotním úvazku 1 - 2 dny v roce. Jinde ovšem zase majitelé panství byli krutí a dožadovali se mnohem větších robotních povinností.

Na některých místech tlak vrchnosti na poddané byl příliš krutý a proto v okolí Náchoda 26. února 1775 vypuklo selské povstání. Vzpoura poddaných byla vedena touhou po svobodě a osvobození od roboty. Tady to bylo poprvé, co Češi a Němci šli spolu proti vrchnosti. Povstalecké hnutí se šířilo z jednoho panství na druhé.

23. března 1775 také zástup vzbouřenců přitáhl z Vrchlabí do Branné. Tady povstání netrvalo dlouho, již odpoledne bylo likvidováno dráby z Vrchlabí.  Toto povstání v severovýchodních Čechách jistě také přispělo k vydání patentu za vlády Marie Terezie 13. srpna 1775, podle něhož si poddaný mohl vybrat, zda chce na panství konat ruční práci (bohatší s potahem) nebo zda chce za ni zaplatit.

Také v Horní Branné hrabě z Harrachu 30. března 1779 vydal robotní povinnosti svých poddaných. Ti pracovali velmi nepořádně a kontrola jejich robotních povinností někdy byla velmi obtížná. Proto vrchní harrachovského panství Josef Erben přivítal kapitalistický způsob obděláváni svobodnými námezdnými silami. Úhradu k tomu měl z poplatků za vykoupení z robotních povinností: např. poddaný sedlák za ročních 52 dní potažní roboty ruční musel zaplatit 11 zlatých a 24 krejcarů.

Až teprve císař Josel II. dnem 1. listopadu 1781 úplně zrušil nevolnictví, osobní poddanství a povinnosti sedláků k vrchnosti zákonně ustanovil. Od té doby poddaný si mohl podle své vůle hledat obživu, podle své volby vcházet ve stav manželský a vrchnosti to stačilo jenom oznámit, mohl se usazovat na jiných panstvích, syny dávat na řemesla a na studie. Tím se sice stav lidu poněkud zlepšil, ale bída hospodářská a kulturní tím nezmizela.
Ohlas francouzské revoluce zasáhl i Čechy a probudil národní vědomí. Národní buditelé se starali o záchranu českého jazyka a probuzenecké snahy byly podporovány nejen českou knihou, ale také českým divadlem.