Spolkový život

Dnes už si vůbec nedovedeme představit život na našem venkově a v horských vesnicích bez elektrického světla, bez vlakového a autobusového spojení, bez rozhlasu a televize. V dřívějších dobách v těchto horských krajích spojení s okolím v dlouhých zimních měsících často vůbec neexistovalo. Zaváté cesty a mráz znamenaly pro některé podhorské obce naprosté odříznutí od světa. Lidé se mohli scházet jenom s těmi nejbližšími, obyčejně to bývalo v chalupách při práci na stavech. Protože mnozí z tkalců byli zároveň dobrými a vyhlášenými muzikanty, zpívalo a hrálo se v chalupách po celý den a práce tak šla lépe od ruky. To byla prakticky jediná forma tehdejšího společenského života.


Prapor branských hasičů

Veřejných slavností měl prostý lid  málo. Bývaly obyčejně spojovány s nějakými církevními slavnostmi, jako byly poutě, posvícení atp.

V 19. století začal vát nový vítr mezi obyvateli rakouské monarchie. Avšak nadšení národa zrušením roboty a zavedením kontribuce bylo brzy utlumeno Bachovou krutou vládou. Až teprve po r. 1860 a po Polském povstání v r. 1863 počalo se opět probouzet české uvědomění v našich vesnicích. Mnoho idealistů přicházelo s nejsmělejšími myšlenkami. Určitou úlohu sehráli také studenti vracející se o prázdninách z měst do svých vesnic. Tak se pomalu  začínal vytvářet nový společenský život, vznikaly rozmanité spolky, jejichž členové byli plni národnostního nadšení.

Jedním z charakteristických rysů české povahy je spolková činnost. Proto také v Horní Branné v druhé polovině minulého století dochází ke vzniku četných spolků podle rozmanitých zájmů a zálib jejích občanů. Není třeba zdůrazňovat, že tyto spolky vykonaly mnoho dobrého, avšak v některých případech se ukázala mezi nimi nezdravá řevnivost a to bylo na škodu věci. Proto po první světové válce musela být v Horní Branné ustavena komise složená z delegátů jednotlivých spolků. Měla sloužit k vzájemné souhře mezi nimi, aby se jejich akce netříštily. Bylo to nutné, protože v té době v Horní Branné bylo 26 spolků!

Ze starých zápisů branských spolků se často dovídáme o rozmanitých sporech nejen mezi jednotlivými spolky, ale také mezi jejich členy. Situace mnohdy nebyla jednoduchá k řešení, protože postiženi bývali členy více spolků současně. Tyto spory se řešily na výborových schůzích, ale bohužel někdy také u soudu. Dnes s odstupem let se často usmíváme nad příčinami některých sporů. Byly to někdy maličkosti a malichernosti, často příčinou konfliktu byly výroky v různých hospodách, jindy však příčinou sporu byly hluboké rozpory náboženské. Bývalo tomu tak hlavně v období před první světovou válkou a po jejím skončení.