Valdštejnové

Zdeněk z Valdštejna, který sídlil na hradě Valdštejn, přidělil Jilemnicko svému synu Janu, který někdy okolo roku 1300 vystavěl hrad Štěpanice. Jan měl dva syny, kteří se před r. 1350 o panství rozdělili. Jméno staršího se neuchovalo, víme jenom, že měl otcovský hrad s farnostmi štěpanickou a jilemnickou. Mladší Heník si pravděpodobně koupil od Lemberků území mezi horní Jizerou a Kamenicí, kolem Sytové, Semil a Bozkova. Za sídlo si postavil hrad Nístějku a držel farnost roprachtickou, vysockou a zlatoolešnickou. Farnost v Poniklé měli oba bratři pravděpodobně společně. Pán na Štěpanicích zemřel asi bezdětný a tak se Heník stal také pánem jeho panství.

Heník měl dva syny: Zdeňka a Hynka. Zdeněk Štěpanický z Valdštejna, řečený Dlouhý, držel Štěpanice, Poniklý, Olešnici, od r. 1387 Horní Brannou, od r. 1378 Jilemnici a jiné statky. V r. 1377 byl hofmistrem královny Elišky.

V letech  1388 a 1394 zasedal na dvorském a od r. 1391 až do své smrti na zemském soudu. Poslední zmínka o něm je r. 1398.

Po Zdeňkovi držel Štěpanice jeho syn Heník z Valdštejna a ze Štěpanic. V údobí 1409 až 1413 byl také přísedícím zemského soudu. Snad jeho synem byl Jan, který od r. 1425 je uváděn jako pán na Štěpanicích a Roprachticích. Byl velmi činný ve veřejném životě, v r. 1440 byl na sjezdu boleslavského kraje v Nymburku. Byl ochráncem katolické víry.

Počátek XV. stol. nebyl pro obyvatele Čech klidným obdobím. V těchto neklidných dobách nebyla ušetřena ani Horní Branná. V r. 1421 husité ji vypálili společně ještě s jinými okolními vesnicemi. Katolický farář byl vyhnán a kostel se pak stal štěpanickou filiálkou až do doby, kdy Valdštejnové přesídlili na zámek v Horní Branně.

Synové Jana z Valdštejna Jindřich a Hynek byli stoupenci krále Jiřího z Poděbrad. Hynkovi připadla tvrz jilemnická s poplužním dvorem a horní polovinou městečka, vsi Jilem, Hrabačov, Martinice, Purklín, pustá ves Roztoky, dále vsi Kunratice, Ždírnice, Roprachtice, Sytová, Jablonec, Kunčice a pustá ves Vojtěšice. Jindřich zemřel okolo r. 1409 a podíl jeho syna Heníka se skládal ze štěpanického hradu s poplužními dvory, dolní části Jilemnice s podacím právem ke kostelu sv. Vavřince (původně byl dřevěný), vsi Víchové, Křižlic, Štěpanic, obou Branných, Javorku, Lhoty, Slemena, Zadní Ždírnice, Rabní a Poniklé, dílu Valteřic a Borovnice.

Takovým způsobem došlo k rozdělení panství štěpanického na štěpanické (později zvané branské) a jilemnické. Svědčí o tom tzv. dílčí cedule z 22. června 1492. Zápis o tom byl uveden v zemských deskách, v soupise trhových smluv.

O Heníkovi, synu Jindřicha, toho mnoho nevíme. Podle Sedláčka zemřel r. 1510, ale Ambrož uvádí podle náhrobku z kaple sv. Alžběty v Jilemnici jeho smrt v r. 1504.

Hynkem a jeho synovcem vymřela větev Štěpanických z Valdštejna.Štěpanicko přešlo na Valdštejny větve Skalské. Ujal se ho Jan z Valdštejna, pán na Staré a Hořicích. Po něm je převzal jeho třetí syn Vilém, který od r. 1524 byl také pánem na Lomnici nad Pop. Zemřel na branském hrádku r. 1557. Štěpanice s příslušenstvím připadly synu Janovi. Když pak po smrti došlo k dělení otcovského jmění, Jan 1. září 1557 postoupil štěpanické zboží svému bratru Zdeňkovi.

Zdeněk byl dobrým hospodářem, takže si mohl přikoupit statek Dymokurský.

V té době hrad štěpanický již zpustl, po zničení Tábority se již v něm nebydlelo. Pánové v Horní Branné až do této doby bydleli ve staré tvrzi, která pocházela někdy ze XIII. století. Byla v těsné blízkosti dnešního zámku, na vyvýšeném místě nad potokem Sovincem. O jejích osudech mnoho nevíme. Ještě v r. 1628 se připomíná zámek v Horní Branné se starou tvrzí. Kdy a jak zanikla, není známo. Dnes už po ní nejsou žádné stopy, dodnes však se tu říká “Na hrádku” a stojí tu staveni čp. 209.

Jaké bylo zařízení staré tvrze, dnes už rovněž nevíme. Muselo být asi postačující, protože kromě služebnictva tu také pobývali Valdštejnové. V r. 1557 tu zemřel Vilém z Valdštejna, který byl od r. 1524 pánem na Lomnici nad Pop. Rušno tu bylo hlavně, když se sem sjížděli Valdštejnové se svými hosty na lov. Hluboké lesy v okolí Horní Branné a na Krkonoších skýtaly úkryt rozmanité zvěři a ptactvu. Panstvo tu lovilo kance, lišky, divoké kočky, rysy, vlky a vysokou. Velikou události bývaly hony na medvědy, jichž tu bylo hodně.

Poněvadž stará tvrz ve Branné panstvu již nevyhovovala, počal Zdeněk z Valdštejna stavět v Horní Branné zámek, jehož stavba byla zhruba dokončena v r. 1572. Podle lidové tradice ke stavbě bylo použito hořického pískovce.

Ve starších dobách v branském zámku bydleli páni, později hejtmani branského panství.

Manželkou Zdeňka z Valdštejna byla Marie, dcera Jana Bořity z Martinic a na Smečně, purkrabí karlštejnského. Zdeněk z Valdštejna zemřel v noci z 30. na 31. března 1574 na Starém Městě Pražském. Jeho tělo bylo převezeno do Štěpanic a pohřbeno v kostele sv. Trojice. Tam později byla také uložena těla jeho manželky a dětí.

Hrad ve Štěpanicích, ilustrace J. Šíra v kronice obce Horní Štěpanice.

Za Zdeňka z Valdštejna byl v Horní Branné v r. 1557 vystavěn také nový farní kostel Sv. Mikuláše na místě starého dřevěného kostelíka. Pro tento chrám Zdeněk z Valdštejna věnoval veliký zvon, který v Novém Městě Pražském ulil zvonař Brikcí z Cymperku v r. 1577. Zvon vážil 1800 kg a na jeho povrchu je výrazný obraz ukřižovaného Krista a u paty kříže na obou stranách jsou rodové znaky Zdeňka z Valdštejna a Marie z Martinic. Na druhé straně zvonu je obraz sv. Mikuláše. Na opatření zvonu měl velikou zásluhu Jan Šípař ze Zásmuk, který byl ve valdštejnských službách.
Zdeněk z Valdštejna s chotí Marií měli tři děti: Vilíma, Annu a Elišku. Jejich náhrobky jsou ve štěpanickém kostele.
Paní Marie dokončila v r. 1582 stavbu a výzdobu branského zámku. Všeobecně se uznává, že nápisy na jeho průčelí složil učený Mistr Adam z Vinoře, který byl vychovatelem mladého Viléma.

Mladý Vilém z Valdštejna vzbuzoval veliké naděje. Byl všestranně vychováván, jak se slušelo na kavalíra jeho doby. Pokoušel se překládat do češtiny spis Didaca Stelly: “O potupení světských marností‘. Jeho vychovatel Mistr z Vinoře mu pomáhal při prvním díle tohoto spisu a po smrti Vilémově sám pak ještě přeložil ostatní dva díly a celý spis vydal v r. 1589 u Buriana Valdy v Praze a věnoval ho paní Marii z Valdštejna rozené z Martinic. Spis tento vyšel v Praze ještě jednou v r. 1596.

Vilém z Valdštejna zemřel velice mlád, ve věku 20 let, v roce 1594. Matka ho pochovala také ve štěpanickém kostele.

Český text na východní stěně zámku a jeho přepis v latince:

Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není
aby se samo hájilo, kdyby o něm se mluviloů
neb jeste zbavené i sluchu, nemá v sobě ani duchu.
Kdož je bude pomlouvati, zněj zlé nechce poslouchati.

Poněvadž po zemřelém Zdeňkovi z Valdštejna nebylo žádných potomků, matka Viléma, Maří z Martinic, smlouvou ze dne 10. dubna 1594 postoupila štěpanické panství svým synovcům Adamu z Valdštejna a Vokovi a Heníkovi z Valdštejna. Zůstaly jí Dymokury a od Valdštejnů si za 23 500 kop míšeňských přikoupila Městec Králové. Zemřela v r. 1606.

Další kupní smlouvou z 9. 8. 1599 se stal majetníkem panství Štěpanic společně s Brannou Adam z Valdštejna, zaplatil Heníkovi za jeho polovinu 29000 kop míšeňských.